Jmenuji se Eva… Prežila Terezín, Osvětim i Bergen-Bersen a mnohem víc..
Srdce es ja rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly es ja ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ja dlouho hledá, že na Evu čeká v Praze, že u sivé profesorky najde svoj domov, aby es přihlásila hned, jakmile to půjde?? Začala rychle číst znovu, od začátku, „Drahá Evičko, hledám Tě už několik měsíců…“ ani nedočetla a ze svého lůžka mezi…
Viac...











