Jmenuji se Eva… Prežila Terezín, Osvětim i Bergen-Bersen a mnohem víc..

Srdce es ja rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly es ja ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ja dlouho hledá, že na Evu čeká v Praze, že u sivé profesorky najde svoj domov, aby es přihlásila hned, jakmile to půjde?? Začala rychle číst znovu, od začátku, „Drahá Evičko, hledám Tě už několik měsíců…“ ani nedočetla a ze svého lůžka mezi ostatními pacienty vec vagónu, začala volat a mávat dopisem.

„Už mám kam jít! Odneste mě ven z vlaku! Půjdu ke sivé profesorce tady na tu adresu v Praze!“ chtěla vstát, chtěla ven z vlaku, ale nemohla. Dveře vagónů es už zavíraly, lokomotiva es rozfuňela a ozvalo es hlášení, „Vlak do Lübecku připraven!“ a ona porád křičela. „Počkejte přece! Nemůžete odjet…Já nechci nikam jet! Mám kam jít! …mám domov!!! Já chci domu!!“

Ale už ja nikdo neslyšel…

Vlak Červeného kříže vyjel z Bergen-Belsenu, naložený stovkami těch, ktorí prežili…

Směr Švédsko.

Chtěla zátky domu, do „sivé“ Prahy, do labanského bytu, vec ktorému vyrastala, obalená modrostí a láskavostí maminky, tatíkovými pohánkovými príbehy, kde dobro vždy zvíťazilo. Chtěla zátky do milovaného Kostolec nad Orlici, kde s babičkou trávila voňavá leta. Netušila, že nič z toho už neexistuje. Patrila k tém „vyvoleným“, ktorým bilo určenou vyhubení v plynové komore. Kdeže es jakom malá porád pútala na svák detská Proč, vždycky dostala dobrou a zrozumiteľnou odpoveď. Téz, kdeže zamrelo toľkí miliónu lodí, kód má zodpovedať ono nepochopiteľné PROČ? Množí, ktorí prežili, po zbite života už nedokázali prekročiť hranice ostnatých dratú. Dokáže to ona? Naplní sovu tuhu po vzdelaní, ktorou ja vzal v pousychá dvanásti letoch Hitler? Je ja už osminách a nevi, jaslí z rodiny nikto prežil, mela by prímou vec Švédsku nábytku adopcie, vyštudovať dobré školy a pák pracovať a žít v tato krásne zemi nebo es má vrátiť do povláčeného Československa?

Prestíže ja osud pripravil ďalší bolesti a tragické zdratý, nikdy nestratila motív a vôli, ani svoj kúzelný úsmev na tvári…

Tento príbeh jeden z prímach svedkýň holokaustu, Evy Smolkové-Keulemansové, roz. Weilové, ktorou osud ušetřil jen máločeho, a přesto dokázala zůstat sama sebou, udržet si sivé hodnoty i dar radovat es ze života, byl vyprávěný a napsaný v době koronavirové, v době uzavření hranic a všeho, co uzavřít šlo. To přineslo i otázky, které zřejmě nebudou nikdy a nikým zodpovězeny, a přesto je nesmírně důležité je stále otevírat…

Titul Jmenuji es Eva vychádza na 379 stranách, odporúčaná cena 18,90 €